Známe to, čeho je moc, toho je moc. Extrémy prostě člověk obecně nemá moc rád, protože z dlouhodobého hlediska jsou náročné, únavné až otravné. Vlastně pak se snad ani můžeme divit, proč my Češi se dostáváme do stresů, únavy a otravných pocitů, když se neustále jako společnost potácíme od extrému k extrému… I tak nám držím palce, abychom si už našli svou cestu.
Nevím, kdy jste se naposledy zastavili ve svém životním shonu a rozhlédli se okolo sebe, a jenom pozorovali, co se děje u nás i ve světě. Pokud budete častěji pozorovat, začnete rozpoznávat rysy a vzorce, které se opakují během let a napříč situacemi. Jedním takovým standardním rysem je znechucování pozitivním symbolů.
Jedním z aktuálně využívaného, často říkám “znásilňovaného”, symbolu je duha.
Můj syn, školák, je už dost znechucený tím, jak se dle jeho slov všude cpe LGBTQ, ve videích na YouTube, ve filmech a seriálech, v pohádkách a už i ve hrách, což je asi už vrchol, jak jsem pochopila. Nedávno jsme jeli do centra města, kde byly vyvěšené vlajky s duhou. Jeho výraz a komentář byl něco ve smyslu “Ježíš, proč to musí být zrovna i tady?!”. Podpora LGBTQ je až extrémní, bez rozumného odůvodnění, kdy jsou lidé také vyhazováni z práce, a to i z univerzit, za nepropagování této podpory. Dokonce jsem zaslechla požadavek jednoho vedení úřadu, aby se přijímali specificky LGBTQ uchazeči kvůli rovným příležitostem. To je už vrchol drzosti a hlouposti, řekla bych. Nezmiňuji ani GDPR. Rozumím pak, že znechucení může lehce přijít.
Ovšem do jaké míry je důležité, co symboly představují? Duha je obecně jakýmsi pozitivním symbolem. Pro mě duha prostě nepředstavuje sexuální a sebeidentifikační svobodnou volbu. Se synem se bavíme o našich volbách, a ví, že jeho sexuální volbu budu respektovat, a zároveň že bych mu nedovolila zásah do těla, dokud nemá dostatek (sebe)uvědomění, natož sexuálních zkušeností. Také ví, že s každým rozhodnutím přichází následky, za které neseme odpovědnost. Ví, že okolí nemá povinnost nás respektovat, ani naše volby. Respekt je také volbou.
Každopádně, reakce syna není ojedinělá, a také se to bohužel netýká jen duhy. Jde spíš o fakt, že útlakem jiných názorů a upřednostňováním například LGBTQ dochází k přirozené reakci okolí, a dále k rozdělení společnosti, k roztříštěnosti názorů i jednání, a lidé se cítí osamoceni, i když reálně nejsou. Jedni mají pré a staví se na piedestal, a pokud na tento samotný fakt někdo upozorní, tak je vystaven minimálně společenské degradaci a útokům. Čímž je ale v důsledku znegován symbol i to, co reálně představuje.
Oslavování LGBTQ v nějaký moment vyprchá, dokola oslavovat něčí volbu je přeci jen dětinské. Ale v lidech zůstane právě nechuť k symbolu, který si ve své mysli spojili se svým zážitkem a pocitem znechucení. A nejde zde ani o diskriminaci. Já vím, že je nediskriminuji, ani nemám potřebu druhé utlačovat. Což zároveň znamená, že budu říkat svůj názor a nenechám se utlačovat druhými.
Synovi jsem výše popsané také vysvětlila a řekla jsem mu, že si nenechám symbol znechutit. Naopak když uvidím duhu, tak se v daný moment rozhodnu vidět pouze duhu, a odmítám si ji spojovat s pocity znechucení, resp. nesmyslnou uměle tlačenou podporou do extrému a útlakem rozumné vyrovnanosti. Zároveň tím také odmítám obdobné negativní myšlenkové propojení s LGBTQ, nevím, proč bych se měla nechat vnutit do znechucení těchto lidí. Žijeme tu spolu a všichni poznáváme a dozráváme, což bychom si měli umožnit, bez manipulace a odsuzování a bez vynucování a vyžadování.
Respektuji druhé, ať se rozhodnou pro cokoliv jen chtějí. Ale podporovat každé svobodné rozhodnutí druhých odmítám. Ve finále odmítám útlak, stejně tak úmyslné rozdělování společnosti. Podpora znechucování symbolů, extrémní podpora malých skupin a sexuálních deviací, včetně podpory přeměny pohlaví u dětí, se šíří především z USA. Sám aktuální americký prezident má možná nějakou úchylku, protože kdejakou podporuje a chce potlačit práva rodičů, aby se děti samy “rozhodly” právě pro změnu pohlaví, včetně fyzického zákroku. A kdo prý toto nepodporuje, tak je proti státu a všechno možné proti-. Jaký člověk asi tak veřejně může podporovat takto nevyzrálé a nebezpečné jednání, a ještě u dětí…?
Vtipné je, že jak v USA, tak i u nás proběhly poslední volby naprosto stejně, už jen říkám, že naši (politici) jedou často “copy & paste”. V USA volili protikandidáta, my volili v poslaneckých volbách protikandidáty, a stejně tak v prezidentských volbách. I v USA jsou lidé z následků své volby celí paf, jako my. Pořád říkám, že bychom měli přestat volit menší zlo, které bude stále jen zlem a radši podporovat a volit kandidáty, které si sami vybereme mezi sebou. Také říkám, abychom pozorněji sledovali USA, pak totiž nepotřebujeme mít žádnou věšteckou kouli, co důležitého se u nás stane. Ale proč jsou tendence z USA „v pořádku“? Protože z USA je také symbol. Ovšem jako jeden z mála symbolů je stále udržován jako pozitivní, byť už je více a více znatelná umělá (a) mediální pozitivní podpora, místo přirozené reálné pozitivity.
Hlavní je si uvědomit, v čem jsou symboly důležité. Jak na nás působí negativní symboly? A v čem jsou důležité pozitivní symboly? Odpovědět si může každý z nás, stačí si představit nějaký silně negativní symbol (zamyslete se, jestli náhodou nebýval nebo nemohl původně být i symbolem pozitivním) a všimněte si, jaký pocit ve vás symbol vyvolá. A to samé s pozitivním symbolem. Dokážete si vybavit, jaké pozitivní symboly zmizely? Symbolem může být cokoliv, duha, USA, budova, barva nebo prostý symbol. Mimochodem, kontroverzní symbolismus vyjadřují výtvarná díla na letišti v Denveru v USA, jedno z děl je na titulní fotce článku, kde je taktéž duha – co to ve vás vyvolává (nehledě na prezentovaný záměr umělce)?
Lidem se ubírá, respektive si necháváme odebrat, cokoliv pozitivního. Pozitivita dává naději a sílu k odolnosti. Člověk se občas prostě chce nebo potřebuje mít čeho podržet. Někdy obyčejná naděje i v podobě pozitivního symbolu je právě tím, co nám může stačit, abychom se neutopili v těžké situaci. Takže já se nenechám obrat o své berličky a možnou záchranu. Řízení rizik se tomu také říká, nebo řízení reálných možností.
A i když ztráta pár symbolů se může zdát jako maličkost, tak je potřeba vnímat kontext, kdy jsme ze všech stran pod neustálými snahami o nátlak a oslabování mysli, těla i psychiky. Vedle informací světem hýbe psychologie, která je znát na každém kroku. Nějak se ty masy lidí přeci musí dotlačit k záměrům, které pro ně nejsou vhodné či výhodné…
Pousmála jsem se před pár dny, kdy se na nebi objevily dvě duhy pod sebou, jako kdyby nám příroda humorně ukázala nejen jeden prostředníček, ale dokonce dva ve stylu “na mě nemáte…”. Chce to celé trochu nadhled. Často se soustředíme na detail, někdy až do obsese, místo kontextu a důsledků.
Další podobný vzorec najdeme u slov. Ale to bude v dalším článku “Honba za neuchopitelným a nedosažitelným”.
Zdroj foto: https://mtnweekly.com/travel/denver-airport-paintings-2/