Neurověda přichází s mnoha průkazy, se kterými pracuje psychologie a které měřitelné dosud nebyly. Přeskočím fakt, že prokazovat měřením dokola opakované následky (příčiny problému nebo terapie), které popsat umíme, je tak trochu zbytečné z pohledu uvěřitelnosti samotné existence stavů a procesů. Ovšem dalším pohledem jsou nové možné terapie (např. u hluchoty) právě z měřitelných čili fyzických poznatků. Je stále velkým otazníkem, co můžeme reálně opravit nebo zkazit, pokud začneme ovlivňovat přímo fyzické nastavení a funkce mozku a dalších napojených částí. Vůbec nejsem proti propojení poznatků, ale jsem přeci jen opatrnější, ve světě je mnoho neuvědomělosti a nevyzrálosti, které nemají nastavené zdravé hranice. Kolikrát už byl dobrý záměr zneužit…?
Nyní vědci poprvé prokázali, že elektrickou aktivitu mozku lze dekódovat a použít k rekonstrukci hudby, konkrétně songu od Pink Floyd. „Umělá inteligence změnila elektrické signály mozku na poněkud zkreslený klasický rock.“ Což pro mne potvrzuje především poznatky, že člověk je přijímačem, zpracovatelem a vysílačem informací. Stejně jako technologie, které využíváme k přijímání, uchovávání a vysílání informací. Pak je naše paměť archivem nasbíraných a zpracovaných informací. A pak také dává smysl, že se potřebujeme napojovat na náš archiv, na který se mimo jiné dokážeme krásně napojit ve soustředěných stavech, třeba v hypnóze, meditaci či tzv. alfa stavu. Z archivu využíváme nabyté informace (zkušenosti), do archivu se napojujeme, když hledáme odpovědi o nás a naší situaci apod.
Pokud vědci s AI dokáží odposlechnout uchované informace v mozku, je jedno jak dobře či špatně, pak z toho můžeme také vyvodit reálnost telepatie, kterou předpokládá parapsychologie. Pokud AI čili zase jen další přijímač a zpracovatel informací přečte informace z mozku, pak také i jiný přijímač dokáže zachytit tyto informace, jakkoliv dobře či špatně. A jaký jiný přijímač by mohl lépe přijímat informace z lidského mozku než třeba mozek jiný?
Pro mě je telepatie realitou, rozpoznám myšlenky (vysílané informace) nevlastní, už jsem to mnohokrát i testovala a ověřovala. Nemůžu popírat, co zažívám, a nejen já sama. Proto si dobře uvědomuji, jak často ani netušíme, co vysíláme do éteru a za jakých podmínek. Často přijímáme i myšlenky druhých, i přes upozornění naší podvědomé mysli, jenž nám říká, že tohle by nás snad ani nemohlo napadnout. Běžně přijímáme i názory druhých, od lidí z našeho okolí obecně přijímáme ohromné množství informací, ale to považujeme za vědomé přijímání. Nicméně, kde je hranice vědomého a podvědomého přijímání informací? Možná jen v tom, co si přiznáme a uvědomíme si jako reálné či akceptovatelné, tedy záleží na naší vyzrálosti ve vnímání samotného přijímání a vysílání informací.
Ovšem to nejdůležitější, co mi z podobných objevů vyplývá, je riziko. Riziko především jakýchkoliv mozkových implantátů. Aktuálně neznáme pořádně své možnosti a zranitelnosti své mysli, a tím také neznáme možnosti a schopnosti druhých. A teď se chceme začít napojovat na technologie, které v podstatě můžou rozšířit možnosti a zároveň zranitelnosti. Jsme si jistí, že si chceme rozšířit bezpečnostní díru ve své hlavě? Jaké opatření proti tomuto riziku nastavíme? Jak budeme vědět, co nastavit, když si nejsme vědomi, co za dveře komu otevřeme, jakmile se napojíme na mozkový implantát či jakoukoliv technologii, která se napojí na náš vnitřní systém a naše vnitřní informace, a my nebudeme schopni jakkoliv ovlivnit technologii v tom, co dělá a jak?
Vše je volba, ale realita je mnohem širší, než si myslíme. Vnímáme jen (malou) část reality. Největším naším rizikem je ignorace.
zdroj foto: https://pixabay.com/users/geralt-9301/