I přes nové objevy ve vědě lékařské nebo v mezioborové neurovědě stále nedokážeme přijít na fakta, jak člověk kompletně ve své komplexnosti funguje. Alespoň máme stále co objevovat. Na druhou stranu mě o to víc zaráží, jak lehce přijímáme zatím ještě velké teorie vědeckých poznatků jako fakta, na základě kterých pak především léčíme a neuznáváme jiné možnosti. Jsme si jisti, že se tím neomezujeme v dalším poznání?
„Vědci objevili malou skupinu lidí, která jako by se vymykala lékařské vědě: Čich jim nechybí, přestože jim chybí „čichový bulbus“, oblast v přední části mozku, která zpracovává informace o vůních z nosu. Není jasné, jak to dokážou, ale zjištění naznačují, že lidský mozek může mít větší schopnost adaptace, než se dosud předpokládalo.“
zdroj: https://evolutionnews.org/2023/07/how-can-a-woman-missing-her-olfactory-bulbs-still-smell/
Osobně se občas pousměju při čtení nových objevů studií mozku, kdy vědci potvrdí nějakou funkci nebo reakci, kterou jsou schopni zaznamenat a tím i popsat. Ale za mě stále popisují dopady, nebo jen část či polovinu celého procesu. Z mé praxe práce s myslí tyto objevy v podstatě jen potvrzují, co už vím a co je známé z psychologie a práce s podvědomím, jen nebylo možné cokoliv dokázat měřením. Což potvrzuje práci s myslí a její výsledky jako reálné, a teď už měřitelně z části. Možná se jednou dostaneme i dál. V podstatě těmto objevům stále chybí popis té části, kterou neuvidí na přístrojích, nebo ne na aktuálních přístrojích. Tu neviditelnou část, kterou má člověk v sobě, a tím je vědomí alias duše. Tělo je naprogramované a se zdrojem energie bude fungovat dle svých mnohých programů, a je evidentně schopno si najít i workaround. Nebo je to možná vědomí, které udá instrukci tělu, aby našlo jiné řešení.
Pokud tělo ovládá i vědomí, tak může docházet ke změnám v těle. Což dokážeme sledovat na DNA a dědičnosti. Dokážeme najít dopady v nás i v potomcích, jak vědomí tělo může pozměnit, a to většinou dlouhodobým fyzickým či psychickým stresem nebo silnými traumaty (ubývají biogenní prvky, zvyšuje se tep a tlak, rychle ubývá „pozitivních“ hormonů atd.), které se zapíší do našeho nastavení těla, jenž si samo od sebe tělo nepřivedlo. Pouze my (ne)vědomě, nebo neuvědoměle, si přivodíme takové stresy a změny. Případně jiné vědomí (člověk) nám třeba traumata způsobí, ale dopad je stejně v nás, protože se stresujeme my, a tím se tělo přizpůsobuje změnám v nastavení.
Vědomí není funkcí těla. Tělo dokážeme udržet při životě, i když jsme v bezvědomí nebo v kómatu, kdy je naše vědomí v útlumu a nereaguje, a kdy se tělo přeci samo o sobě nehýbe nebo nechodí. Tělo je jako připravený počítač či robot, který má operační systém (OS) a programy, které plní různé funkce. Ale potřebuje zdroj energie, aby se spustilo. A potřebuje vědomí (člověka), které jej začne ovládat a programy využívat. Samotné programy nebo nastavení (mozek) každý člověk využije jinak, dle jeho vlastních znalostí. Někteří lidé mají znalosti, jak si také program změnit nebo si naprogramovat nový. A to nejen v jejich vlastních počítačích (tělech), ale dokáží to reprodukovat i v jiných počítačích.
Dnes takový počítač může být povýšen na AI, což je prostředí systému, ve kterém se možná také stvoří v nějaké míře vědomí. Takže by vědomí „stvořilo“ vědomí, resp. prostředí pro stvoření vědomí. Nakonec se dostaneme k možnosti, že tělo stejně jako robot či počítač potřebuje jakékoliv vědomí, které nemusí být pouze uvnitř, ale může ho řídit i vědomí na dálku, nebo ho na dálku upgradovat spuštěním jakýchsi balíčků instrukcí, které se do nás nějak vpraví. A možná řídící vědomí nemusí být jen jedno, faktorem je hlavně mít takové znalosti, které jakémukoliv vědomí umožní tělo (počítač) ovlivňovat. Myslím, že svět IT je tak blízký naší vlastní existenci, protože vše, co existuje v naší realitě, funguje na stejných principech. Možná by nám pomohlo se lépe poznat díky našemu okolí nebo díky našim výtvorům, pokud je ovšem tvoří (jen) naše vědomí… 😉
V důsledku bude vždy těžké se dobrat plného poznání, budeme-li pracovat pouze s částí, nebo polovinou, informací. Rozumím tomu, že pro mnohé není ta druhá neviditelná polovina informací reálná, protože ji zatím nepoznali. Logicky člověk nemůže pracovat s informacemi, které nemá a které není schopen rozpoznat. Nejsme ale bezradní, dost často dokážeme rozpoznat právě dopady, které jsou viditelné a znatelné, i když účast a reálnost vědomí/duši odmítáme, a s tím se dá pracovat, i když omezeně.
A co nejhoršího se může stát? Že zatím nepřijdeme na všechny odpovědi? To dokážu akceptovat, co máme dál…?
zdroj obrázku: https://pixabay.com/users/pexels-2286921/