Byť víme, že každý jsme jiný, pořád si potřebujeme fakta dokazovat a studujeme se. Nedávno vědci z oblasti neurovědy potvrdili, že každý mozek je jedinečný. Nové studie funkční magnetické rezonance (fMRI) přichází se závěrem, že fMRI je vhodné pro určení chování průměrného mozku, jeho funkcí, ale zároveň ukazuje, že i v každé chvíli je mozek jedné osoby jiný. Měření jsou pokaždé rozlišná, mozek se nechová stejně.
Z uvedených informací nám vyplývá, že v každou danou chvíli jsme dočasným souhrnem aktuálního tělesného, mentálního, duševního i smyslového nastavení. V mozku naměříme naše různé stavy mysli, jako běžné vědomí během dne, spánek, hypnózu. Naměříme své reakce na podněty, takže dokážeme naměřit i emocionální reakce. Naměříme zpracovávání informací, jak dobře vidíme, myslíme a vnímáme. Teď máme vědecky podložené, že tyto měřitelné stavy jsou proměnlivé u každého jedince. V každý moment jsme jiní, jinak vnímáme a můžeme proměnlivě reagovat jinak vnitřně a jinak reagovat navenek. Mnoho proměnných, že?
Co nám ale říká, že jsme každý jiný v každou danou chvíli? V běžném životě nám to dává možnost nadhledu, abychom s větším pochopením posuzovali chování jedinců. Pokud vůbec potřebujeme posuzovat druhé. Proměnných vlivů na stav člověka je mnoho, těžko rozpoznáváme aktuální vlivy na svou osobu, natož abychom rozpoznali, co aktuálně ovlivňuje druhé, vnitřně nebo zvnějšku. Proto bychom měli přistupovat se stejným pochopením i k sobě samotným a být k sobě vlídní, protože prostě jsme proměnliví od přírody.
Každý myslíme jinak, na základě svých poznatků a převzatých poznatků od rodiny či společnosti. Každý vnímáme jinak, můj mozek vnímá jiné informace než váš. Například dnes vnímá můj mozek jinak, než vnímal včera, protože včera jsem byla unavená a dnes nejsem. Za slovy vnímáme jiné významy. Často ani neslyšíme, co druzí říkají a sami si tam doplňujeme, co my slyšet chceme. Mozek je určitě úchvatný, ale člověk průkazně dokáže žít standardní život i s malým rozměrem mozku, nebo jen jeho částí. Je znám případ muže s mozkem o 50% – 75% menším, než je mozek standardní. Z mého poznání míním, že svůj mozek dokážeme využívat každý dle své vyzrálosti. Vyzrálosti našeho vědomí. Máme mozek připravený k využití a postupně, jak si rozšiřujeme poznání a vědomí, tak tím více můžeme i náš mozek využívat.
Ve vztazích bychom se neměli upínat na to, čím nás partneři kdysi ohromili, přitahovali nebo kým bývali, protože i naši partneři se mění. Stejně jako my sami a současně i naše potřeby nebo zdroje našeho naplnění. Pokud přijmeme proměnlivost za vlastní, budeme tím mít porozumění i pro partnery. Dáme partnerům i sobě prostor, díky kterému se můžeme průběžně měnit a být spolu, dokud oba chceme. Ubyde nátlaků a výčitek, co bývalo a proč už není. Ubyde očekávání a zklamání. Protože si uvědomíme, že není nic jisté a stálé. Kouzlo je v tom, že se budeme partnerům věnovat, nebudeme je brát za samozřejmost, budeme se jich vyptávat, co chtějí, co se jim aktuálně líbí nebo ne, budeme jim to samé sdělovat i my. Budeme komunikovat, budeme se stále poznávat, i když se budeme průběžně měnit.
Nikdo nejsme a nezůstáváme stejní. Můžeme se jedině bránit změnám. Pak je ale otázkou, jestli nám to v něčem skutečně pomáhá. Buď chceme dát energii do bránění se změnám nebo ji použijeme na překonání se a změnou projdeme. Nicméně energii vydáváme v obou případech.
Dalším možným dopadem je přístup z pohledu léčení. Naše tělo by mělo dostat individuální přístup, dostat vše na míru. Rodinní doktoři už nejsou častí, takže je na nás samotných, abychom byli nejlépe sami sobě tím prvním diagnostikem, kdy budeme vědět, co nám kdy pomáhá nebo naopak škodí, co nás vyčerpává nebo co nás postaví na nohy. A dle našeho poznání také následně vhodně jednat. Dát v první řadě na sebe, na reakce našeho těla. Ani věda, ani doktor není schopen vidět a znát naše komplexní tělo, co je pro nás nejvhodnější v aktuální chvíli a co bude vhodné za den či týden. Proto bychom měli znát sebe a své tělo, my jediní jsme v našem těle, že?
Každopádně i fakt, že jsme proměnliví, vede k závěru, že plošné řešení v rámci medicíny, jako jeden prášek či vakcína pro všechny, je spíš nereálné.
Proměnlivost nám dává možnost brát sebe i druhé s nadhledem a zároveň si uvědomit komplexnost vlivů na nás. Také si můžeme více uvědomit, co ovlivnit můžeme a co nemůžeme, co druzí můžou ovlivnit a co ne. Dejme sobě i druhým prostor, to je jedna z nejjednodušších možností, jak druhým i sobě pomoct.
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.