Byť víme, že každý jsme jiný, stále probíhají studie, které chtějí prokázat reálnost našich ověřených znalostí. Nedávno vědci z oblasti neurovědy potvrdili, že každý mozek je jedinečný. Nové studie funkční magnetické rezonance (fMRI) přichází se závěrem, že fMRI je vhodné pro určení chování průměrného mozku, jeho funkcí, ale zároveň ukazuje, že i v každé chvíli je mozek jedné osoby jiný. Měření jsou pokaždé odlišná, z čehož vyplývá závěr, že se mozek nechová stejně ani při opakovaných a stejných podnětech.
Zjednodušeně řečeno, v každou danou chvíli jsme dočasným souhrnem aktuálního tělesného, mentálního, duševního i smyslového nastavení. Můžeme naměřit naše různé stavy mysli, běžné stavy aktivního vědomí během dne, stavy spánku, stavy hypnózy nebo další stavy, které jsou měřitelné ve vlnových délkách. Co vlastně měříme? Měříme své reakce na podněty, takže dokážeme naměřit i emocionální reakce. Naměříme zpracovávání informací, tudíž jak dobře vidíme, myslíme nebo vnímáme. Teď máme vědecky podložené, že tyto měřitelné stavy jsou proměnlivé u každého jedince. V každý moment jsme jiní, jinak vnímáme a můžeme proměnlivě reagovat, navíc můžeme jinak reagovat vnitřně a jinak reagovat navenek. Mnoho proměnných, že?
Co nám ale říká, že jsme každý jiný v každou danou chvíli?
V běžném životě nám to dává možnost nadhledu, abychom s větším pochopením posuzovali chování jedinců. Pokud vůbec potřebujeme posuzovat druhé, ať už jde o naše partnery, děti, rodinu, přátele či nepřátele. Proměnných vlivů na stav člověka je tolik, že často těžko rozpoznáváme aktuální vlivy na svou vlastní osobu, natož abychom rozpoznali, co aktuálně ovlivňuje druhé, vnitřně nebo zvnějšku.
Neměli bychom ale zapomínat ani na sebe a přistupovat se stejným pochopením i k sobě samotným. Měli bychom být i k sobě vlídní, protože prostě jsme proměnliví od přírody, jako je příroda sama.
Jaký má dopad naše proměnlivost ve vztazích? Víme, že když každý myslíme jinak, navíc na základě svých poznatků a převzatých poznatků od rodiny či společnosti. Každý vnímáme jinak, někdy pozitivně a jindy negativně. Vnímáme jiné významy za stejnými slovy. Náš mozek zpracovává odlišné informace ze stejné situace. A to vše se mění průběžně, právě s našimi nabytými zkušenostmi. Pochopení proměnlivosti nám v podstatě může pomoct. Díky množství vlivům, které ani nemůžeme mít neustále pod kontrolou, nemůžeme po sobě ani po druhých chtít, aby cokoliv či kdokoliv zůstal stejný.
Ve vztazích bychom se neměli upínat na to, čím nás partneři kdysi ohromili, přitahovali nebo kým bývali, protože i naši partneři se mění. Stejně jako my sami a současně i naše potřeby nebo zdroje našeho naplnění. Pokud přijmeme proměnlivost za vlastní, budeme tím mít porozumění i pro partnery. Dáme partnerům i sobě prostor, díky kterému se můžeme průběžně měnit a být spolu, dokud oba chceme. Ubyde nátlaků a výčitek, co bývalo a proč už není. Ubyde očekávání a zklamání. Protože si uvědomíme, že není nic jisté a stálé. Kouzlo je v tom, že se pak spíš budeme partnerům věnovat, nebudeme je brát za samozřejmost, budeme se jich vyptávat, co chtějí, co se jim aktuálně líbí nebo ne, co si myslí a budeme jim to samé sdělovat i my. Budeme komunikovat a věnovat druhým pozornost. Budeme se stále poznávat, i když se budeme průběžně měnit. Ovšem tento nadhled a přístup je vhodný i pro profesionální vztahy, tedy pracovní, obchodní nebo i sportovní.
Dalším možným dopadem je přístup z pohledu léčení. Naše tělo by mělo dostat individuální přístup, dostat vše na míru. Nejlépe bychom měli být sami sobě tím prvním diagnostikem, kdy my sami budeme vědět, co nám kdy pomáhá nebo naopak škodí. Nebo co nás vyčerpává nebo co nás postaví na nohy. Pak dle našeho poznání také vhodně jednat. Dát v první řadě na sebe, na reakce našeho těla. Ani věda, ani doktor není schopen vidět a znát naše komplexní tělo a jak se mění, co je pro nás nejvhodnější v aktuální chvíli a co bude vhodné za den či týden. Proto bychom měli znát sebe a své tělo, a průběžně poznávat své změny v těle. Přeci my jediní jsme v našem těle, je to tak?
Léky mohou pomoct, ale zároveň věříme lékům, i když nám nedělají dobře. Doktoři mohou pomoct, ale také věříme doktorům, i když o nich často pochybujeme, protože jejich diagnózy či léčby se mi účinkem nebo naopak uškodí. Což nemusí být chyba doktorů, protože i přes jejich aktuální medicínské znalosti nejsou a nežijí v našem těle. Léky si kupujeme, doktory platíme. Kupujeme si svou vlastní víru. A velmi ochotně je nám naše víra draze prodávána. Tak co kdybychom začali věřit sobě a svému tělu? Možná to nakonec bude i levnější. Víra je obecně pilířem života, i našeho zdraví. Připomenu, že některým z nás pomáhá placebo nebo že si sami dokážeme přivodit příznaky nemoci i smrt. Za to vděčíme své víře. Nejvhodnější by snad mohla být spolupráce nás a doktorů, ale začít bychom měli od sebe, od svého těla, za které máme pouze my sami odpovědnost. Uvidíte, že se vám tělo i duše za vaši pozornost odvděčí.
Každopádně i fakt, že jsme proměnliví, vede k závěru, že plošné řešení v rámci medicíny, jako například jeden prášek či jedna vakcína pro všechny, se jeví nereálně.
Proměnlivost nám dává možnost brát sebe i druhé s nadhledem, a zároveň si uvědomit komplexnost vlivů na nás. Také si můžeme uvědomit, co ovlivnit přímo můžeme a co nemůžeme. Současně co i druzí můžou ovlivnit a co ne. Dejme sobě i druhým prostor, což je jedna z nejjednodušších možností, jak druhým i sobě pomoct. Jinak k čemu nám vlastně jsou měření známých jevů nebo i nové poznatky o člověku, pokud stále sami za sebe nejsme schopni aplikovat důsledky těchto poznatků v našich životech?
Zdroj fotografie: https://pixabay.com/
Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.